Historie

Počátky Obce Borová sahají skutečně několik staletí zpět. První písemná zpráva o Borové pochází z r. 1349, kdy byla Borová zmíněna jako farní osada kostela sv. Markéty. Obec patřila královskému věnnému městu Polička, z části Lichumburku. Velký požár v Poličce v r. 1845 však zničil mnohé písemné doklady o tomto kraji a tudíž i záznamy o Borové a jejich obyvatelích za nejméně dvě staletí. Tím nám zůstává i zahaleno jak osudné události (např. třicetiletá válka) se dotkly Borové a jejich obyvatel. Historie je svázaná se sousední obcí Oldřiš, která je starší, a obě zastavěná území podél Černého potoka na sebe navazují.

Katolický kostel sv. Markéty založili benediktíni – Jiří z Horní Police ve 14. století. Je to kostel zachovalý a velmi cenný. Z té doby pochází i založení kostela sv. Kateřiny v horní části obce. Evangelický kostel s farou byl založen až koncem 18. století. Nachází se poblíž kostela sv. Markéty v dolní části obce. Osídlení obce se vyvinulo v údolí podél Černého potoka a to na obou jeho březích. V horní části Borové je terén údolí plošší, a proto se zde zástavba rozšířila do jednotlivých osad a samot více do šířky. V jižní části katastru se vytvořily samoty na okraji Borovského lesa. Horní část vlastní obce se nachází u státní silnice.

I. třídy, střední a dolní část obce je natažena podél potoka a silnice
III. třídy. Zde se osídlení vyvinulo v souvislou a nepřetržitou zástavbu. Typická jsou samostatná nízká selská stavení tzv. „Poličského typu“ vystavěná napůl ze dřeva a napůl zděná.

Kolem roku 1700 byla zde postavena škola, přirozeně dřevěná, která v r. 1892 byla nahrazena budovou z kamene.
Ve druhé polovině 19. století se Borové dostalo dvou vysoce důležitých institucí pro styk s ostatním světem:

  • v roce 1874 byl v obci zřízen poštovní úřad, který měl ovšem podstatně širší působnost a obhospodařoval i tak vzdálené obce jako je Pustá Rybná a Březiny
  • v letech 1896 –1897 pak bylo přikročeno ke stavbě železniční trati Svitavy-Polička-Skuteč a v Borové byla zřízena stanice pro osobní i nákladní dopravu; koleje byly v Borové položeny ve dnech 3. – 6. července 1897 a první vlak zde projel 18. srpna  téhož roku
masaryk

Tomáš G. Masaryk
V první řadě jde o rodinu našeho prvního prezidenta Tomáše G. Masaryka. Po vyčerpávající práci hledal TGM místo, kde by byl vzdálen vypjatého ovzduší. Kdo mu doporučil borovskou evangelickou faru, dnes již nevíme. Masarkykova rodina se sem uchylovala šest po sobě následujících letních prázdnin. Bohužel se k Borové váže i tragédie v Masarykově rodině. Zde se právě syn Herbert nakazil tyfem, na který později zemřel.

Teréza Nováková
K Borové měla vřelý vztah i přední reprezen- tantka českého literárního realismu, spisovatelka Teréza Nováková. Nejen že spisovatelka Borovou dokonale znala, ale také sem umístila román Jiří Šmatlán.

Bohuslav Martinů
V restauraci U Dostálů jako třináctiletý vystoupil poprvé veřejně jako houslista jeden z nejvýznamnějších českých hudebníků 20. století – Bohuslav Martinů.

Vladimír Šindler
V listopadu 1938 se do Borové přistěhoval malíř Vladimír Šindler. Léta v Borové byla dobou zralé práce, vznikaly pastely, stovky tužkových kreseb, velké oleje, barevné dřevoryty. Místem, kde trávil poslední chvíle života a kde také umírá, byla Korouhev.

Josef Kadlec
V roce 1894 se v Borové narodil sochař Josef Kadlec. Působil nejen v Čechách, ale také v zahraničí. V padesátých letech, již těžce nemocný umělec, vytváří svá nejlepší díla, např. POMNÍK OSVOBOZENÍ SE SOCHOU VÍTĚZSTVÍ ve Svitavách, POMNÍK PADLÝCH ZA I. SVĚTOVÉ VÁLKY a další. Českou akademií věd mu byla udělena cena za medailerské práce a celoživotní dílo.